Struktury v dutině ústní

Pusa a co v ní najdeme?

Základy pro ústní dutinu a všech struktur v oblasti hlavy se začínají tvořit již mezi 4. až 5. týdnem vývoje plodu. Do 7. týdne se spojují výběžky kostí a vytvářejí budoucí horní patro. V 9. týdnu se odděluje nosní dutina a základy obličejové struktury jsou vytvořené. Pokud z nějakého důvodu nedojde ke spojení některých částí v danou chvíli, v dalším růstu již zůstávají rozdělené. Známý je např. rozštěp rtu, čelisti nebo patra. Většinou je ale vše načasováno s naprostou přesností a v ústech můžeme pozorovat celistvé struktury.1

Vstupní bránu do úst i organismu tvoří rty a tváře. Jsou to svaly z vnější strany pokryty kůží. Z vnitřní strany je tvářová sliznice. Tvářová sliznice navazuje na sliznici kostního výběžku, ve kterém jsou uloženy zuby. Slizniční lem vytvořený kolem zubu nazýváme dáseň.

Ústní sliznice je tvořena dlaždicovým epitelem. Ten je na některých místech uzpůsoben k neustálému obnovování tak, že se od základní vrstvy tvoří nové buňky, které se časem dostávají k povrchu a následně odumírají. Povrchy jsou tak neustále očišťovány a tkáň se může regenerovat (např. kousnutí se do tváře). Obnova buněk trvá u zdravého člověka zhruba 14 dnů.

Ve středu horního i dolního rtu se nachází retní uzdička, směrem k zadním zubům můžeme najít slizniční řasy. Ty jsou podobné uzdičkám, ale bývají menší.

Samotné zuby jsou uložené v kosti alveolárního výběžku horní a dolní čelisti. Tyto prostory a jamky se vytvářejí až se zakládáním zubu a zároveň s jeho vypadnutím zanikají.

Za horními středními řezáky se nachází výběžek sliznice patra, u někoho bývá mohutný, u druhých je téměř nepatrný. Pokud je v tomto místě dáseň zanícená, výběžek bývá nadměrně citlivý a může nápadně vyčnívat.

Po patře směrem dozadu se táhne patrový šev (je to pozůstatek spojení kostí, ze kterých je tvořeno horní patro). Výrazné bývají také slizniční řasy na patře.

Zhruba do oblasti posledních horních zubů mluvíme o tvrdém patře. To má kostěný podklad. Dál přechází v měkké patro a následně sliznici hltanu.

Ústní dutina je od hltanu oddělena patrovými oblouky. Ty ve středu vybíhají do čípku. Ten pomáhá při polykání. V některých jazycích se využívá jeho pohybů pro tvorbu hlásek (typické francouzské „r“).

Krční mandle nacházející se za patrovými oblouky jsou známými pomocníky v primární imunitní reakci organismu při kontaktu s cizorodou látkou.

Za dolními řezáky nacházíme sliznici spodiny dutiny ústní. Tam ústí párové vývody slinných žláz, tedy je to místo, odkud vytéká slina. V této oblasti je také připojena podjazyková uzdička, díky ní je umožněna správná poloha jazyka, polykání a fonace (tvorba hlásek).

Pokud je uzdička přirostlá k jazyku moc velkou částí, může docházet k problémům jako je zhoršená schopnost přisátí se k mateřskému prsu, neschopnost vypláznout jazyk a následně k poruchám ve výslovnosti některých písmenek (l, r). Řeší se poměrně jednoduše – přerušením části uzdičky.

Podstatnou část úst zabírá jazyk. Ten je tvořen svaly. Rozdělujeme ho na kořen, tělo a hrot. Na jeho povrchu jsou umístěny papily, díky nimž vnímáme různé podněty. Chuťové pohárky jsou uložené v papilách a zajišťují nám vnímání různých chutí.

Jazyk má také schopnost obnovy díky svým buňkám. Pokud je tato schopnost přerušena (z důvodu nemoci apod.) dochází k hromadění odumřelých buněk na povrchu a zvýšené přilnavosti mikroorganismů (většinou bakterií) ke sliznici. Objevuje se tak bílý nebo jinak zbarvený povlak jazyka, či zápach z úst.

Celá ústa jsou protkaná hustou sítí cév, nervů a mízního systému. Ty zajišťují zásobení všech buněk krví s živinami a imunitními buňkami. Také se starají o odvod metabolitů a již nepotřebných látek.

---

1 ŠEDÝ, Jiří. Kompendium stomatologie. Praha: Stanislav Juhaňák - Triton, 2016. s. 25-28. ISBN 978-80-7387-543-5.