O zubech

Školní věk Okolo 6. roku života dítěte dochází k první fázi výměny chrupu. Toto období je charakterizováno  výměnou řezáků a prořezáváním prvních stálých stoliček. Ve druhé fáze, zhruba od 9. let, dochází k výměně zbylých zubů a prořezávání druhých stoliček. Fáze výměny zubů Výměna může začít výměnou dolních středních řezáků, prořezáním prvních stálých stoliček (tedy žádný zub předtím nevypadne!) nebo současně. Pokračuje poté výměnou dolních postranních řezáků a horních středních řezáků a výměnu ukončují horní postranní řezáky zhruba ve věku 8 let. V tomto věku je možné částečně předpovědět budoucí potřebu ortodontické léčby, nicméně se téměř vždy vyčkává do výměny všech zubů, zejména špičáků, které mohou po prořezání ještě způsobit změnu polohy ostatních zubů. Okolo 9. roka (u chlapců většinou nastává o něco později než u děvčat) by měla začít druhá fáze výměny chrupu. V horní čelisti by se měly první vyměňovat první stoličky za první třenový zub (premolár) a v dolní čelisti ...

Barva zubu nebo pigmentace? Tyto dva pojmy mohou být zaměňovány, ale protože každý z problémů má jinou příčinu, mají také jiné možnosti řešení. Barvu zubu udává složení skloviny a především zuboviny, dál hladkost povrchu a tloušťka skloviny, která překrývá žlutější vrstvu zuboviny. Např. dětské zuby obsahují hodně vody, a tak většinou vídáme zářivé, bílé zoubky. U stálých zubů už tolik vody není, a navíc s věkem vody ubývá a zuby „žloutnou“. Tyto faktory jsou vrozené a běžně neměnné. Barvu zubu pak můžeme upravovat pouze působením na jeho strukturu (profesionálním bělením). Což žádné pasty, ani lampičky nezajistí. Ale o tom jindy. Jako pigmentace označujeme vše, co se na zubech usadí z vnějšího prostředí a má tmavou barvu. Mohou to být potraviny přirozeně barevné (červená řepa, lesní borůvky…), nápoje (typicky červené víno a černá káva, ale také zelený a černý čaj) a hlavně cigarety. Jejich vliv na tvorbu pigmentací ovšem závisí na frekvenci příjmu (pokud sníme řepu 1x za ...

Jak lze účinné látky aplikovat a co dalšího existuje? Chemické pomůcky Zubní pasty Použití zubních past je snadné a všemi dobře akceptovatelné. Proto jsou nejčastější volbou pro aplikaci účinných látek. Lze do nich látky také dobře zakomponovat, mají příjemnou konzistenci a jsou dostupné v obchodech či jiných řetězcích, i svou cenou. Jejich nevýhodou může být složení z mnoha složek včetně konzervačních a pěnivých činidel, které mohou alergizovat. Ústní vody Ústní voda je roztok, který cílí primárně na přenos aktivních látek. Zpravidla obsahuje méně přídatných látek, také proto, že spotřeba ústní vody probíhá rychleji než zubní pasty a není potřeba ji skladovat tak dlouhou dobu. Díky většímu objemu v jedné dávce také dostaneme větší množství účinné látky při jedné aplikaci. Např. ústní voda obsahuje 250 ppm fluoridů, ale protože ji použijeme 10 ml (2,5 mg fluoridů/10 ml ústní vody), je dávka vyšší než aplikace 1 g zubní pasty s koncentrací 1450 ppm (1,5 mg flu...

Specifika dětských zubních past Podle studií spolkne 2 až 3leté dítě zhruba 70 % pasty, kterou má k dispozici na kartáčku a v 5 letech je to ještě asi polovina. Proto je důležité vybírat pastu důsledně, především s ohledem na její složení, protože množství přijatých látek není zanedbatelné (při čištění zubů 2x denně po dobu cca 6 let, kdy dítě velkou část pasty spolkne). Česká společnost pro dětskou stomatologii vydává doporučené postupy v prevenci zubního kazu u dětí a mládeže, které bylo na začátku letošního roku (02/2021) aktualizováno. Podle těchto doporučení by se stomatologové i jiní odborníci pečující o děti, měli řídit. V souvislosti s polykáním zubní pasty se řeší především obsah fluoridů, kdy dlouhodobé překračování maximálního doporučeného množství může vést k fluoróze (tvorbě bílých skvrn, především na stálých zubech), viz článek o Fluoridech . S příjmem fluoridů je ale také potřeba počítat z pitné vody (kohoutkové i balené), čajů, moř...

Aktivní látky určené na citlivé zuby Citlivost zubů na teplé či studené podněty je nejčastěji způsobena odhalením dentinových tubulů s nervovým vláknem v krčkové oblasti (viz  Citlivost zubů ). Zubní pasty, ústní vody či gely mohou podpořit znovuuzavření těchto tubulů a zamezení podráždění nervových vláken nebo přímo snižují nervovou dráždivost.[1] Podle analýz nejlépe fungují sloučeniny sodíku s fluoridem cínatým, stroncium,  calcium sodium phosphosilicate (NOVAMIN), arginin a nanohydroxyapatit.[2] Účinek většiny těchto látek by měl být patrný do 1 měsíce od počátku používání.[3] U zubních past určených pro citlivé zuby je také vhodné se zaměřit na RDA (které ale bohužel nemusí být uváděno), případně na obsah abraziv. Pasty s vysokým RDA totiž více narušují povrch zubu a citlivost mohou, při dlouhodobém použití nebo s použitím elektrického kartáčku, naopak vyvolat - typicky pasty s bělicím účinkem. Účinné látky Fluorid cínatý Sloučenina fluoridu cínatého mechanicky uzavírá de...

 Aktivní látky v prevenci zánětu dásní Pro prevenci zánětu dásní a jeho léčby je stále nejdoporučovanější a nejefektivnější správná technika čištění s manuálními pomůckami a mezizubní čištění mezizubním kartáčkem a nití. Níž vypsané látky se do past apod. přidávají pro jejich protizánětlivý účinek, který POMÁHÁ s léčbou zánětu, v kombinaci s kvalitní ústní hygienou a odbornou péčí v ordinaci. Podle ADA (Americká dentální asociace) je uznáván chlorhexidin jako látka v krátkodobé prevenci zánětu dásní či jeho léčbě a esenciální oleje pro dlouhodobé používání. Chlorhexidin diglukonát Chlorhexidin je nejběžněji používaná látka v chemických prostředcích pro ústní hygienu pro zmírnění zánětu v ústní dutině. Díky jeho účinnosti pro bakteriím, kvasinkám a částečně i virům má široké využití. Mechanismus účinku Svým působením narušuje buněčnou strukturu bakterií, které tím ničí. Rozkladem bakterií se omezuje jejich množení a stavba plaku se zpomaluje. Na povrchu zubu také tv...

Aktivní látky Díky obsahu aktivních látek v zubních pastách a jiných nosičích (ústní vody, gely apod.) můžeme od používání konkrétních zubních past očekávat zdravotní přínos primárně preventivní, ale částečně i léčebný. Zubní pasty působí na zubní tkáň, dásně, sliznice celé ústní dutiny i jazyk. Rozdělení aktivních látek 1. Prevence zubního kazu Látky pro prevenci zubního kazu zvyšují odolnost skloviny proti kyselinám a díky nim je sklovina pevnější. Jejich efekt je významný ještě před prořezáním zubů do ústní dutiny, ale i po jejich prořezání. Odolnost skloviny se vztahuje jak na zubní kaz, tak i na chemické opotřebení – erozi. Protože je téma těchto látek obsáhlé, jejich mechanismus působení, aplikace a možnosti použití budou shrnuty v dalším článku. Např. sloučeniny fluoru (organické a anorganické fluoridy), sloučeniny vápníku, hydroxyapatit 2. Protizánětlivé a stahující Protizánětlivé látky obsažené v zubních pastách (antimikrobiální, antiflogistické, ...

Různé problémy, různé kartáčky Kromě klasických zubních kartáčků je na trhu mnoho dalších variant, které jsou určeny pro zvláštní stavy v ústní dutině. Nejsou nezbytnou součástí při čištění, ale mohou někomu pomoci v přístupu do zákoutí, kam se žádnou jinou pomůckou nedostane. Ortodontický kartáček Ortodontický kartáček je jedním z nejčastěji doporučovaných kartáčků při nasazení rovnátek. Kartáček se odlišuje kratším zastřižením vláken v prostřední řadě a vytváří tak prostor odpovídající zámečkům a drátku rovnátek. V čem se skrývají jeho poměrně velké nevýhody je jeho šířka a měkkosti vláken. Kvůli šířce hlavy se obtížně natáčí kolem rovnátek a často se správně nevyčistí vlastní zuby. Kartáčky mají zpravidla i velmi jemná vlákna, kvůli kterým by se doba čištění měla prodloužit, kdy už čištění samotných rovnátek zabere dlouhou dobu. A protože se rovnátka aplikují především u dospívajících, u kterých je často obtížné vyžadovat i základní ústní hygienu, tento f...

Jak dovést čištění k dokonalosti Solo, single nebo jednosvazkový kartáček. Mnoho názvů a mnoho způsobů použití. Vždy ale platí, že tento kartáček patří do ruky pouze tomu, kdo je svým zubům ochotný věnovat něco navíc a dobře zvládá čištění s klasickým (manuálním či elektrickým) kartáčkem a mezizubním kartáčkem nebo nití. Stavba kartáčku Jednosvazkový kartáček tvoří rukojeť, krček a pracovní část stejně jako u manuálního kartáčku. Nejdůležitější částí jsou vlákna uspořádaná pouze v jednom silném svazku. Vlákna mohou být zaoblená nebo zakončena špičkou a jsou vždy o něco tvrdší, než by měla být vlákna klasického kartáčku. Kvůli tomu se s jednosvazkovým kartáčkem čistí pouze zub, nikoliv dáseň. Způsob použití S jednosvazkovým kartáčkem je potřeba umět zacházet a mít dobře rozvinutou jemnou motoriku, aby byla vyčištěna všechna potřebná místa a zároveň se neubližovalo měkkým ani tvrdým tkáním v ústech. Techniky čištění se popisují dvě. V obou př...

Povlak se tvoří i mezi zuby Trocha historie Záznamy o čištění zubů sahají až 1500 př. n. l. do Egypta a Babylonu. Už tehdy používali větvičky či kosti ke žvýkání a očistě zubů. Ve starověkém Římě přidali také obdobu párátka pro čištění mezizubí. V Evropě se zájem o ústní hygienu začal zvedat až v 16. století a až v roce 1780 byl představen první zubní kartáček vyrobený v Evropě. Prasečí štětiny byly postupně nahrazovány umělými materiály. A až v 19. století se pozornost upřela k individuálními čištění mezizubních prostor. Co je mezizubní prostor Mezizubní prostor je ohraničen plochami dvou sousedních zubů, směrem k dásni končí dásňovým žlábkem a ke žvýkacím plochám prostor uzavírá bod kontaktu. Mezizubní prostor by měla vyplňovat část dásně tzv. mezizubní papila. Bod kontaktu je místo, kde se dotýkají dva sousední zuby. Ve většině případů se jedná pouze o jeden bod. Pokud jsou ale zuby stěsnané a blíže u sebe (především u předních zubů), zuby mají...