Přeskočit na hlavní obsah

Zdraví, nemoc a imunitní reakce

Tělo ↔ zuby

Kolem oblasti úst vede mnoho krevních a mízních cév a také nervů. Dostávají se tak informace do mozku (centrálního nervového systému) a dochází ke komunikaci o aktuálním dění ve tkáních.

Cílem všech buněk v těle je u udržení tzv. homeostázy, což je stálost vnitřního prostředí. Každá buňka těla má svou specifickou funkci a vyměňuje si s okolním prostředím jak informace, tak živiny, vodu, ionty, odpadní a další látky. Tato stálost je tak neustále narušována a opět regulována do rovnováhy.

Mikroorganismy

Na naší kůži a sliznicích se také nachází neskutečné množství mikroorganismů (především bakterie), které s našimi buňkami soužívají, většinou se navzájem ovlivňují pozitivním směrem (např. některé střevní bakterie umění vyprodukovat malé množství vitaminu B12). Pomáhají také zajišťovat „správné“ osídlení sliznic „hodnými“ mikroorganismy (ty „špatné“ potom už nemají tolik místa, kam by se vešly).

Imunita

V krvi neustále putují buňky imunitního systému, které vychytávají možné nebezpečné částice a likvidují je, případně o nich informují „nadřazenější“ složky. Odtud pochází i pojmy primární (vrozená) a sekundární (získaná, specifická) imunitní reakce, rozlišující se především rychlostí a účinností vůči danému patogenu (=možný původce onemocnění, většinou původně z vnějšího prostředí).

Jakmile imunitní buňka rozpozná cizí částici, může jí do sebe pohltit a zničit. Pokud si s touto konkrétní látkou ale neumí poradit, označí ji pro buňky zajišťující specifickou imunitu. Ty si vytvoří účinné protilátky a patogen zneškodní. Tím vznikne i buněčná paměť a až se příště s touto konkrétní částicí potká znova, reakce bude rychlejší.

Současně při zneškodnění patogenu dochází k uvolňování látek, díky kterým je sice patogen zničen, zároveň ale působí i proti vlastním buňkám. Při likvidaci patogenu se uvolní do okolního prostředí v místě kontaktu s naší imunitní buňkou (buňkami) a další buňky se snaží prostor dostat do původního stavu. Tímto způsobem dochází k rozvoji zánětu.

Tělo se vypořádává s cizí látkou a omezuje její průnik a šíření do organismu. Pokud je patogenů v těle více nebo imunitní reakce není dostatečně účinná, akutní stav přechází v chronický.

Jak poznám zánět?

Zánět má specifické projevy, podle kterých můžeme určit jeho přítomnost. Tím jsou zarudnutí, otok, zvýšená teplota, bolestivost a snížená funkčnost. Tyto známky můžeme vidět např. na kůži s odřeninou, ale i v ústech.

Kromě viditelných změn se také rozšiřují cévy, dochází ke ztrátám tekutin z cév, celkovému zvýšení množství imunitních buněk, ale i odumírání části „vyčerpaných buněk“. V ideálním případně následuje stabilizace a hojení tkání, ke kterému se tímto procesem buňky snaží přiblížit co nejrychleji.

Těmito procesy tak naše tělo neustále balancuje mezi stavem zdraví a nemoci. Pokud převažuje náš imunitní systém, jsme zdraví. Jakmile se ale vyčerpává a převažují cizorodé látky, rovnováha se převažuje k nemoci.

Jak podpořit svoji obranyschopnost?

Naše imunitní odpověď částečně závisí na našem genetickém vybavení, hormonálním stavu nebo nervové soustavě (stres). Můžeme ji ale významně podpořit následujícími body.

  • Pravidelná pohybová aktivita
  • Dostatečný pitný režim a vhodné stravovací návyky
  • Kvalitní spánek
  • Pozitivní smýšlení
  • Preventivní kontroly

Komentáře

Nejoblíbenější články

Solo kartáček

Jak dovést čištění k dokonalosti Solo, single nebo jednosvazkový kartáček. Mnoho názvů a mnoho způsobů použití. Vždy ale platí, že tento kartáček patří do ruky pouze tomu, kdo je svým zubům ochotný věnovat něco navíc a dobře zvládá čištění s klasickým (manuálním či elektrickým) kartáčkem a mezizubním kartáčkem nebo nití. Stavba kartáčku Jednosvazkový kartáček tvoří rukojeť, krček a pracovní část stejně jako u manuálního kartáčku. Nejdůležitější částí jsou vlákna uspořádaná pouze v jednom silném svazku. Vlákna mohou být zaoblená nebo zakončena špičkou a jsou vždy o něco tvrdší, než by měla být vlákna klasického kartáčku. Kvůli tomu se s jednosvazkovým kartáčkem čistí pouze zub, nikoliv dáseň. Způsob použití S jednosvazkovým kartáčkem je potřeba umět zacházet a mít dobře rozvinutou jemnou motoriku, aby byla vyčištěna všechna potřebná místa a zároveň se neubližovalo měkkým ani tvrdým tkáním v ústech. Techniky čištění se popisují dvě. V obou př...

Rozštěpy

Rozštěp nebo spíše nesrůst Během vývoje horní čelisti dochází okolo 5. týdne těhotenství ke srůstu dvou kostí, tzv. premaxily a maxily, které pak vytvářejí horní čelist. Pokud nastane chyba, zůstanou kosti oddělené, nesrostou a vzniká rozštěp. Vznik rozštěpů má dodnes nejasnou příčinu , ale předpokládá se společné působení více faktorů jako jsou poruchy výživy, některá léčiva (cytostatika, kortikoidy nebo léky na snížení srážlivosti krve), chemikálie, chronický stres, virová onemocnění, vysoké teploty… . Rozštěp může být omezený pouze na ret, čelist nebo tvrdé až měkké patro a čípek a může být jednostranný či oboustranný. Rozštěp může vznikat i na páteři, ale toto postižení je většinou tak zásadní pro celý organismus, že takový plod nepřežije. Rozštěp páteře je možné včas zjistit i na ultrazvukovém vyšetření a je důvodem pro předčasné ukončení těhotenství. Terapie rozštěpů Volba léčby záleží vždy na konkrétním pracovišti a vadě a spočívá především v sešití přirozeně nesrost...

Od prvního do posledního dočasného zubu

Přibližně 0,5 - 3 roky Okolo půl roku dítěte můžete očekávat prořezání prvního zoubku (někdy prořezávají i dva zároveň), a to dolních středních řezáků. Slinění, vyšší teplota či vkládání hraček do úst může být příznakem začátku prořezávání, ale nemusí být přítomno vůbec nebo se nemusí pojit s prořezáváním zubů. [1] Prořezávání trvá většinou do 30. měsíce života dítěte (2,5 roku). Rychlost se může lišit u holek a kluků a závisí i na genetice, tedy jak rychle rostly zuby rodičům. Pořadí prořezávání Zuby prořezávají v poměrně pevně stanoveném pořadí: spodní střední řezáky, horní střední řezáky, horní postranní řezáky a dolní postranní řezáky. Tato fáze by měla trvat do prvních narozenin. První dolní a horní stoličky a následně horní a dolní špičáky prořezávají do druhého roka a prořezání ukončují druhé stoličky. V ústech se pak nachází krásných 20 zoubků, o které je potřeba se správně starat. Prořezávání zubů by mělo probíhat vždy oboustranně (vlevo i vpravo) v podobném časovém intervalu....