Přeskočit na hlavní obsah

Zdraví, nemoc a imunitní reakce

Tělo ↔ zuby

Kolem oblasti úst vede mnoho krevních a mízních cév a také nervů. Dostávají se tak informace do mozku (centrálního nervového systému) a dochází ke komunikaci o aktuálním dění ve tkáních.

Cílem všech buněk v těle je u udržení tzv. homeostázy, což je stálost vnitřního prostředí. Každá buňka těla má svou specifickou funkci a vyměňuje si s okolním prostředím jak informace, tak živiny, vodu, ionty, odpadní a další látky. Tato stálost je tak neustále narušována a opět regulována do rovnováhy.

Mikroorganismy

Na naší kůži a sliznicích se také nachází neskutečné množství mikroorganismů (především bakterie), které s našimi buňkami soužívají, většinou se navzájem ovlivňují pozitivním směrem (např. některé střevní bakterie umění vyprodukovat malé množství vitaminu B12). Pomáhají také zajišťovat „správné“ osídlení sliznic „hodnými“ mikroorganismy (ty „špatné“ potom už nemají tolik místa, kam by se vešly).

Imunita

V krvi neustále putují buňky imunitního systému, které vychytávají možné nebezpečné částice a likvidují je, případně o nich informují „nadřazenější“ složky. Odtud pochází i pojmy primární (vrozená) a sekundární (získaná, specifická) imunitní reakce, rozlišující se především rychlostí a účinností vůči danému patogenu (=možný původce onemocnění, většinou původně z vnějšího prostředí).

Jakmile imunitní buňka rozpozná cizí částici, může jí do sebe pohltit a zničit. Pokud si s touto konkrétní látkou ale neumí poradit, označí ji pro buňky zajišťující specifickou imunitu. Ty si vytvoří účinné protilátky a patogen zneškodní. Tím vznikne i buněčná paměť a až se příště s touto konkrétní částicí potká znova, reakce bude rychlejší.

Současně při zneškodnění patogenu dochází k uvolňování látek, díky kterým je sice patogen zničen, zároveň ale působí i proti vlastním buňkám. Při likvidaci patogenu se uvolní do okolního prostředí v místě kontaktu s naší imunitní buňkou (buňkami) a další buňky se snaží prostor dostat do původního stavu. Tímto způsobem dochází k rozvoji zánětu.

Tělo se vypořádává s cizí látkou a omezuje její průnik a šíření do organismu. Pokud je patogenů v těle více nebo imunitní reakce není dostatečně účinná, akutní stav přechází v chronický.

Jak poznám zánět?

Zánět má specifické projevy, podle kterých můžeme určit jeho přítomnost. Tím jsou zarudnutí, otok, zvýšená teplota, bolestivost a snížená funkčnost. Tyto známky můžeme vidět např. na kůži s odřeninou, ale i v ústech.

Kromě viditelných změn se také rozšiřují cévy, dochází ke ztrátám tekutin z cév, celkovému zvýšení množství imunitních buněk, ale i odumírání části „vyčerpaných buněk“. V ideálním případně následuje stabilizace a hojení tkání, ke kterému se tímto procesem buňky snaží přiblížit co nejrychleji.

Těmito procesy tak naše tělo neustále balancuje mezi stavem zdraví a nemoci. Pokud převažuje náš imunitní systém, jsme zdraví. Jakmile se ale vyčerpává a převažují cizorodé látky, rovnováha se převažuje k nemoci.

Jak podpořit svoji obranyschopnost?

Naše imunitní odpověď částečně závisí na našem genetickém vybavení, hormonálním stavu nebo nervové soustavě (stres). Můžeme ji ale významně podpořit následujícími body.

  • Pravidelná pohybová aktivita
  • Dostatečný pitný režim a vhodné stravovací návyky
  • Kvalitní spánek
  • Pozitivní smýšlení
  • Preventivní kontroly

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Nejoblíbenější články

Solo kartáček

Jak dovést čištění k dokonalosti Solo, single nebo jednosvazkový kartáček. Mnoho názvů a mnoho způsobů použití. Vždy ale platí, že tento kartáček patří do ruky pouze tomu, kdo je svým zubům ochotný věnovat něco navíc a dobře zvládá čištění s klasickým (manuálním či elektrickým) kartáčkem a mezizubním kartáčkem nebo nití. Stavba kartáčku Jednosvazkový kartáček tvoří rukojeť, krček a pracovní část stejně jako u manuálního kartáčku. Nejdůležitější částí jsou vlákna uspořádaná pouze v jednom silném svazku. Vlákna mohou být zaoblená nebo zakončena špičkou a jsou vždy o něco tvrdší, než by měla být vlákna klasického kartáčku. Kvůli tomu se s jednosvazkovým kartáčkem čistí pouze zub, nikoliv dáseň. Způsob použití S jednosvazkovým kartáčkem je potřeba umět zacházet a mít dobře rozvinutou jemnou motoriku, aby byla vyčištěna všechna potřebná místa a zároveň se neubližovalo měkkým ani tvrdým tkáním v ústech. Techniky čištění se popisují dvě. V obou př...
Okomentovat
Další informace

Rozštěpy

Rozštěp nebo spíše nesrůst Během vývoje horní čelisti dochází okolo 5. týdne těhotenství ke srůstu dvou kostí, tzv. premaxily a maxily, které pak vytvářejí horní čelist. Pokud nastane chyba, zůstanou kosti oddělené, nesrostou a vzniká rozštěp. Vznik rozštěpů má dodnes nejasnou příčinu , ale předpokládá se společné působení více faktorů jako jsou poruchy výživy, některá léčiva (cytostatika, kortikoidy nebo léky na snížení srážlivosti krve), chemikálie, chronický stres, virová onemocnění, vysoké teploty… . Rozštěp může být omezený pouze na ret, čelist nebo tvrdé až měkké patro a čípek a může být jednostranný či oboustranný. Rozštěp může vznikat i na páteři, ale toto postižení je většinou tak zásadní pro celý organismus, že takový plod nepřežije. Rozštěp páteře je možné včas zjistit i na ultrazvukovém vyšetření a je důvodem pro předčasné ukončení těhotenství. Terapie rozštěpů Volba léčby záleží vždy na konkrétním pracovišti a vadě a spočívá především v sešití přirozeně nesrost...
Okomentovat
Další informace

Od narození po první zub

Péče o ústní dutinu do prořezání prvního zoubku Porod je náročný nejen pro maminku, ale i pro miminko. V jeho důsledku jsou omezovány v tu dobu nedůležité děje v organismu dítěte, aby veškerá energie směřovala k samotnému porodu. Na zubu se toto období projevuje jako tzv. neonatální linie ve sklovině i v zubovině, které vznikají kvůli snížení mineralizace zubní tkáně. Linie pak obsahuje méně minerálních látek. Je ale tak tenká, že na odolnost celého zubu téměř nemá vliv. Proto, že v období porodu mineralizují pouze dočasné zuby a první stálé stoličky, můžeme je (pod mikroskopem) pozorovat pouze na nich. [1] Dokud je miminko v bříšku, je celý organismus sterilní, tzn. bez bakterií (pokud vše probíhá tak, jak má). K mikrobiálnímu osídlení dochází až průchodem přes porodní cesty. Jsou to ale bakterie, které chceme a potřebujeme. Dokonce se u porodu císařským řezem mohou vytřít ústa miminka vaginální mikroflórou. Tyto bakterie totiž omezují růst patogenních mikroorg...
Okomentovat
Další informace