Zánět dásní a přilehlých tkání

Bolí a krvácí - Co je zánět dásní?

Dáseň je část ústní sliznice, která přiléhá k zubu. Obsahuje vlákna a buňky, které zajišťují její pevnost. Pokud je zdravá, je pevná, světle růžová a vyplňuje mezizubní prostory. Rozdělujeme ji na dáseň volnou, která je pohyblivá a na připojenou, která je upoutaná ke kosti a je nepohyblivá.

Zánětu je věnován samostatný článek Zdraví, nemoc a imunitní reakce. Zánětlivá reakce vzniká nedostatečností imunitního systému a tvorbou zánětlivého ložiska v místě střetu mikroorganismu (bakterie) a buněk našeho imunitního systému.

Pokud tyto dva pojmy spojíme, vzniká zánět dásně, případně zánět celého závěsného aparátu zubu.

Hlavní oblastí, o které mluvíme v souvislosti se zánětem dásní (gingivitidou) je dásňový žlábek (tzv. sulkus). Je to místo kontaktu mezi naším tělem a okolím.

Tento žlábek se nachází kolem každého zubu a je tvořen plochou zubu a vnitřní plochou dásně a končí jejich spojením (tzv. dentogingivální uzávěr nebo attachement). Pokud je dáseň zdravá, jeho hloubka je zhruba 3 mm a po podráždění (kartáčkem, jídlem, zubní sondou…) nekrvácí, nebolí a všechny tkáně jsou pevné, přiléhají k zubu a drží ho na svém místě.

Jakmile dlouhodobě neodstraňujeme bakterie z oblasti žlábku, z těla se vyplavuje větší množství imunitních buněk s vyšší účinností a v tomto místě dochází k jejich souboji (viz imunitní reakce).

Rozvíjí se zánět dásně (gingivitida), kdy dáseň zčervená, otéká a bývá citlivější. Při podráždění krvácí. Žlábek se prohlubuje na více než 3 mm a mluvíme již o parodontální kapse. Pokud je zánět přítomný pouze v dásni, je to tzv. nepravá kapsa (nic se ve skutečnosti neprohlubuje, „pouze“ dochází ke zbytnění tkáně).

Jakmile se tento povrchový zánět neléčí, bakterie a jejich produkty se dostávají pod dáseň, rozrušují dentogingivální spojení a procházejí až ke kosti, která zub pevně drží ve svém lůžku. Bakteriální kyseliny naruší i strukturu kosti, kterou rozpouští, množství kosti klesá a vytváří se pravá kapsa. Tento jev můžeme pozorovat na rentgenovém snímku, ale i v ústech, kdy se hloubka kapsy výrazně zvyšuje. Toto místo je již běžnými pomůckami téměř nečistitelné a bakterie se mohou nerušeně dostávat hlouběji a ničit celý závěsný aparát zubu. V tuto chvíli už mluvíme o parodontitidě (parodontóze).

Zánětlivý proces pokračuje zvýšenou pohyblivostí zubu(ů), bolestivostí na skus až jeho eliminací (vypadnutím), kterým se tak tělo zbaví nechtěného ložiska plného bakterií a sliznice se tím zahojí. Nebo se může tento nežádoucí stav zastavit a vyléčit (čím dříve se stav zachytí, tím méně následků si člověk odnáší a méně námahy a peněz ho to stojí). Každý si svou cestu může vybrat.

Parodontitida se může nacházet u jednoho zubu, u více nebo u všech. Záleží, jak o konkrétní část zubu(ů) pečujeme. Vzniká na podkladě přítomnosti zubního plaku, ale její stav se zhoršuje věkem a počtem vykouřených cigaret!

Kvůli většímu množství přítomných bakterií, jejich produktům a probíhající imunitní reakci zánět často doprovází i zápach z úst.

Bakterie aktivní při zánětu v ústní dutině se vyplavují do cévního systému celého těla a dostávají se do dalších částí a orgánů. Mohou tak způsobit nebo podpořit rozvoj dalších onemocnění. V dnešní době je již známá souvislost mezi parodontitidou a např. bakteriální endokarditidou (onemocnění srdce), diabetes mellitus (onemocnění slinivky), plicními onemocněními, předčasnými porody a dalšími.

Zánět dásní může být také vyvolán a umocněn i jinými vlivy než nevyčištěným povlakem, tzv. zánět dásní plakem nepodmíněný. Přítomnost plaku ale stav vždy výrazně zhoršuje.