Funkce
Klasický kartáček slouží k mechanickému očištění zubu od plaku a zbytků jídla. Díky jeho stavbě dokáže vyčistit vnitřní, vnější a žvýkací plošky zubů.
Koupit si můžeme kartáčky různého
vzhledu, tvaru, velikosti nebo typy vláken.
Stavba kartáčku
Rukojeť by měla být dobře
uchopitelná a lehká, abychom s kartáčkem mohli pohodlně zacházet.
Krček kartáčku může být rovný
nebo zalomený pro lepší manipulaci v ústní dutině. U některých kartáčků je
možné si ohyb krčku kartáčku po nahřátí přizpůsobit.
Na hlavě kartáčku jsou umístěna
vlákna, která jsou nejdůležitější součástí kartáčku a zajišťují očištění povrchu
zubu. Vlákna jsou na kartáčku uspořádaná ve svazcích a jejich počet je dán velikostí
a tvarem hlavy.
Vlákna
Délka vláken může být stejná na
celé hlavě kartáčku, různé střižená nebo zvlněná.
Vlákna mohou být na konci
zaoblená, kónická nebo s ostrými okraji bez technologické úpravy.
Co určuje měkkost kartáčku?
Nejvýznamnějším faktorem je
průměr jednotlivého vlákna osazeného v hlavě kartáčku, případně délka
vláken, způsob osazení hlavy a materiál, ze kterého jsou vyrobeny.
Vlákna kartáčku se také změkčují používáním. Každý nový kartáček vám tak bude připadat tvrdší než ten, který
vyhazujete.
Na čistící schopnost má vliv i hustota (počet) vláken. Čím více vláken kartáček má, tím větší plochu stírá. Pozor ale na velmi měkké kartáčky, které počtem vláken nahánějí čistící schopnost.
Zubní kartáček má mnoho dalších
modifikací, od několika druhů dětských, pro rovnátka, umělé zuby… Všechny budou
popsány v dalších článcích.
Jak si vybrat kartáček?
Velikost hlavy kartáčku by měla
odpovídat velikosti úst a zubů. S velkým kartáčkem v malé puse je
riziko vynechání některých míst při čištění. S malým kartáčkem ve velké
puse zase u čištění strávíte mnohem více času, než je nutné.
Měkkost kartáčku určuje hlavně
délku čištění, případně příjemnost a možnost používání. Čím měkčí vlákna, tím
se prodlužuje doba čištění. S velmi měkkými kartáčky by čištění mělo
trvat zhruba 10 minut, protože jeho stírací schopnost je nižší. Pokud tedy máte
pocit, že kartáček nečistí nebo máte po týdnu roztřepená vlákna, netlačte, ale
čistěte déle. U velmi tvrdých kartáčků je riziko obroušení tkáně zubů a
podráždění dásní. Kartáček by měl být měkký, v puse příjemný při
čištění přes dáseň, ale zároveň natolik pevný, aby vyčistil vše za dobu, kterou
chcete čištění obětovat. Jeho vlákna by měla být zaoblená, aby nedocházelo k traumatizaci
zubu ani dásní a všechna stejně dlouhá, aby byla zachovaná jeho čistící
schopnost.
Jak kartáček správně používat se
můžete dočíst v minulém článku Techniky čištění zubů. Po čištění kartáček stačí nechat samovolně vyschnout.
Krytka slouží pouze pro cestování a převoz kartáčku.
Kdy kartáček vyměnit
2. Po nemoci. Bakterie a viry mohou
opět vyvolat nemoc a výměna kartáčku je jednoduchou prevencí. V případě,
že máte kartáček jen chvíli, namočte ho do desinfekční ústní vody nebo
alkoholu.
3. Pokud vidíme roztřepení nebo ohýbání
vláken. Takový kartáček spíše ubližuje. Pokud se do stavu roztřepení dostanete
již po několika použití, s velkou pravděpodobností na kartáček moc
tlačíte.
Co s kartáčkem potom?
Starý kartáček nemusíte hned
vyhazovat. Můžete pro něj najít i další jiné využití. Doma s ním můžete
vyčistit záhyby nebo spáry v koupelně, v kuchyni zase spotřebiče a
jiná zákoutí. Dámy s ním mohou vyleštit šperky. Pro sportovní nadšence je
ideální pomůckou pro údržbu kola nebo na smývání vosku z lyží.
Po čistícím vyčerpání patří
kartáček do komunálního odpadu, případně je možné oddělit (ustřihnout nebo
odlomit) hlavu od rukojeti. Hlava patří do komunálního odpadu a běžná rukojeť
do plastu, případně se instrukce přečtěte na obalu vašeho kartáčku. O třídění se můžete víc dočíst na samosebou.cz.
Alternativy kartáčku s ekologičtějším
záměrem
V dnešní době je kladen
velký důraz na snížení ekologické stopy při výrobě i likvidaci a tímto směrem
se postupně vydávají i firmy vyrábějící produkty pro ústní hygienu.
Rukojeť a základ kartáčku může
být vyroben z bambusu, dřeva, bioplastu nebo třeba cukrové třtiny. Výběr
rukojeti je tak především vázán na preferovaný materiál. Hlava kartáčku by ale
měla splňovat určité požadavky. Materiál, ve kterém jsou uložena vlákna by měl
být dobře omyvatelný a ne porézní, aby neumožňovat nechtěné množení bakterií a
velikost by opět měla odpovídat individuálním potřebám. Vlákna kartáčku by měla
být alespoň technologicky upravena tak, aby bylo vlákno na jeho konci zaobleno.
U přírodních materiálu často tato podmínka není možná splnit a špičaté vlákno traumatizuje
dásně a z dlouhodobého hlediska i zuby. Přírodní vlákno je také
náchylnější k ulpívání a množení bakterií po delší dobu než u umělých
vláken a po namočení vlákna změknou, tedy je snížená jejich čistící schopnost.1
Kartáčky s rukojetí z přírodního
materiálu můžete namáčet do ústní vody nebo jiné dezinfekce pro odstranění
většího počtu nechtěných bakterií.
Kartáčky z přírodních materiálů vybírejte co nejvhodněji tak, aby byly šetrné nejen k životnímu prostředí,
ale i k vám.
1 ROUBALÍKOVÁ, L. Hygiena dutiny
ústní (I. část). Praktické lékárenství. 2007, (1). ISSN 1801-2434.
Komentáře
Okomentovat